Psal se rok 1512, když se na české straně Krušných hor objevila vydatná stříbronosná žíla na panství hrabat Šliků. S intenzivní těžbou se začalo až roku 1516, vzápětí Štěpán Šlik založil město Jáchymov. Za deset let jeho vlády se z údolí pojmenovanému po sv. Jáchymu stalo dočasně po Praze druhé největší město Českého království.
Povolení k ražbě získal Štěpán od českého zemského sněmu 9. ledna 1520. Dodatečně ražbu stříbrných mincí schválil i český a uherský král Ludvík II. Jagellonský listinou ze 17. října 1523. Štěpán Šlik a jeho bratři měli povoleno razit větší groše v hodnotě rýnských zlatých, jejich polovin a čtvrtin. Mince ražené v Jáchymově se nazývaly Joachimsthaler Guldengroschen – Jáchymovské zlatníkové groše, odtud později Thaler – tolar – dolar. Jáchymovské tolary měly zákonnou platnost po celé zemi i v zahraničí a byly pro svou ryzost velmi žádaným oběživem. Vzorem pro jáchymovský tolar byla saská mince zvaná „Klappmützentaler“. Ražba se řídila saskými mincovními předpisy z roku 1518.
Stříbrná mince nesla na zadní straně českého lva jdoucího doprava a latinské jméno a tituly Ludvíka Jagellonského v opisu: LVDOVICVS PRIMVS DEI GRACIA REX BOHEMIE (Ludvík První, z Boží milosti král český). Na aversu byl obraz frontálně stojícího svatého Jáchyma s holí v pravé ruce a se šlikovským erbovním štítem po levé straně. Mince dostala název podle místa svého původu – Joachimsthalergulden, Thaler – tolar.
Rod Šliků dostal privilegium, které bylo v době renesance naprosto neobvyklé. Mohl na minci vyobrazit postavu světce spolu se svým rodovým znakem. To bylo v celém evropském kontextu mimořádné, běžně se totiž na mincích objevovaly rodové erby vládnoucích šlechtických rodů, popřípadě zemské znaky, kdežto na téhle minci se poprvé objevuje soukromý šlechtický rod.
Ražba mincí a těžba stříbra přinesla Jáchymovu rozkvět a bohatství. Šlikové nechali zřídit špitál, knihovnu a dívčí školu.
Ve dvacátých letech 16. století Šlikovská mincovna dodávala na mezinárodní trh miliony stříbrných tolarů. Právě tolary ukončily éru do té doby nejznámější české mince – pražského groše, kterým se v zemích Koruny české platilo od roku 1300 téměř dvě a půl století.
Po smrti Štěpána Šlika roku 1526, který zahynul spolu s králem Ludvíkem II. Jagelonským v bitvě u Moháče proti Turkům, odňal český král Ferdinand I. Habsburský Šlikům právo ražby mincí. Nehodlal totiž trpět, aby se šlechtický rod obohacoval z něčeho, co běžně patřilo panovníkovi. Šlikům nechal jen symbolický výtěžek.
Z jáchymovské mincovny se tak roku 1528 stala mincovna královská a Šlikové byli jejími královskými provozovateli až do roku 1545. Přestavba královské mincovny probíhala v letech 1532 až 1536, v roce 1538 ji postihl požár a bylo ji nutné znovu opravit. V roce 1547 král odňal Šlikům i právo těžby na Jáchymovsku. Přišli tak o stříbrné doly v celé oblasti Jáchymovska, včetně horního města Jáchymova.
Za Ferdinanda I. se v Jáchymově razily tolary, dvoutolary, tolarové díly, pražské groše, nové groše. Od roku 1561 po přechodu na zlatníkovou měnu vznikaly zlatníky, půlzlatníky, desetikrejcary a dvoukrejcary.
Za vlády Maxmiliána II. se razily tytéž nominály až do opětovného zavedení tolarové měny v roce 1573.
Za Rudolfa II. a Matyáše razila mincovna dvoutolary, tolary, půltolary, čtvrttolary, bílé groše a malé groše.
Za Ferdinanda II. v Jáchymově vznikaly dlouhé mince – 150krejcary, 120krejcary, 75krejcary, 60krejcary a 48krejcary.
Posledním panovníkem, který v Jáchymově nechal razit mince, byl Leopold I. (1657 -1705), tříkrejcar z roku 1670 je poslední jáchymovskou ražbou. Po útlumu těžby stříbra v Krušnohoří skončil v roce 1671 i provoz v jáchymovské mincovně.
Jáchymovská mincovna razila příležitostně také velmi omezené množství stříbrných odražků ve zlatě. Rovněž se zde razily oblíbené medaile ve váze tolarů, jejich dílů a násobků. Nesly biblické výjevy a sloužily jako ochrana proti různým nemocem, hlavně ve své době proti obávanému moru. Nazývaly se proto morové tolary. Mohly být také darem ke křtu, velikonocům či vánocům.
Jáchymovský tolar
Jáchymovský tolar se zobrazením českého královského lva dal vzniknout mincovnímu systému, který trval více než 350 let a rozšířil se v Evropě i v zámoří. Tolarová měna za svou existenci obsahovala mnoho mincí (i díly či násobky jako půltolar, čtvrttolar a dvoutolar) a například tolar Marie Terezie, takzvaný levantský, se zařadil mezi nejznámější mince světa.
Vzorem jáchymovského tolaru byla saská mince ražená v letech 1492 až 1525. Na rozdíl od ní však měly jáchymovské tolary letopočty: 1520, 1525, 1526, 1527 a 1528. Vážily 29,23 gramů při obsahu 27,41 gramu čistého stříbra.
Podle zpráv z několika zdrojů (jáchymovský teolog a učitel latiny Johannes Mathesius, Georgius Agricola, Johannes Miesel) se tolary razily už od roku 1519. Před vydáním úředního svolení vznikaly zřejmě ve sklepech šlikovského hrádku jihozápadně od Jáchymova. Ražbu organizovali bratři Šlikové, kteří vlastnili horní pozemky v okolí Jáchymova a kontrolovali těžbu stříbra. Do roku 1520 stříbro také vyváželi do Norimberka, uvědomovali si ale, že ražbou mincí dosáhnou většího zisku.
Ražbu Šlikům oficiálně povolil český zemský sněm, mohli razit „větší groše v hodnotě rýnských zlatých, jejich polovin a čtvrtin“. Kromě běžných tolarů tak výjimečně vznikaly i mince v hodnotě čtvrt nebo půl tolaru. V roce 1520 se vzácně razily také dvou, tří a čtyřtolary.
Protože šlikovské jáchymovské tolary nebyly součástí české mincovní soustavy, kde byl hlavním nominálem stále pražský groš, vyvážel se veškerý objem tolarů do Saska. V malé míře mincovna produkovala také pražské groše.
Od roku 1526 se jáchymovské tolary razily také v další mincovně, která se nacházela pravděpodobně v Horním Slavkově. Podle odhadů vzniklo asi 1,3 miliónu jáchymovských tolarů. Ražba skončila na jaře 1528 z příkazu císaře Ferdinanda I.
Od jména jáchymovského tolaru se později odvozovaly názvy dalších mincí a měn – tolary a dolary.
Předlohou dívky na komunistické koruně byla skautka odsouzená za velezradu
Motiv slavné korunové mince odhalil své tajemství teprve nedávno. Na aversu je vyobrazená Bedřiška Synková, která žije ve Švýcarsku. Autorkou návrhu je významná česká sochařka a medailérka. Marie Uchytilová (1924–1989).
Bedřiška Synková se narodila 7. března 1935. V roce 1954 ji komunisté odsoudili na deset let pro velezradu, později trest snížili o dva roky. Vedla totiž skautský oddíl v Praze. Její portrét se dostal na minci díky sochařce Marii Uchytilové.
Když komunisté Bedřišku za nerespektování zákazu skautingu uvěznili, její maminka pracovala na umělecké škole, kde působila také sochařka Marie Uchytilová. Nešťastná matka sochařce celý příběh své dcery převyprávěla, a ta se rozhodla, že se režimu originálně pomstí. Přihlásila se do soutěže o návrh podoby pro novou korunovou minci a podle fotografie odsouzené Bedřišky pak zpracovala motiv. Její návrh v soutěži původně nezvítězil, prosadil jej ale tehdejší ministr financí.
Dívka na minci záměrně hledí k západu. Tím dala autorka najevo averzi, kterou cítila k Rusku.
Mince se razila od roku 1957, kdy si dívka stále odpykávala trest. Díky aktivní snaze své matky se na svobodu dostala po 5 letech. Jakmile se režim uvolnil, vrátila se ke skautingu. Po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigrovala s manželem a ročním synem do Švýcarska, kde žije dosud.
Odvážná sochařka se svobodného Československa nedožila, zemřela pouhý den před Sametovou revolucí.