Nejslavnější mince českého mincovnictví, to je pražský groš. Ražbu mince podnítil nález bohatých stříbrných ložisek v Kutné Hoře a hospodářský rozvoj země, která patřila k nejvyspělejším v Evropě. Václav II. si proto pozval do Čech italské právní a finanční rádce. Mezi nimi přišel v roce 1292 právník Gozzius z Orvieta, známý také jako Gozzo z Orvieta, aby králi pomáhal se zákonodárnou činností. Na Václavův příkaz sestavil nový horní zákoník, jehož součástí byla také mincovní reforma. Ta zavedla ražbu pražského groše a zakázala oběh neraženého stříbra.
Mince se razila ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Za vzor jí sloužil francouzský groš Ludvíka IX. Z roku 1266, nazývaný gros tournois – tourský groš.
Král Václav II. si přál, aby mince byla stálá a věčná. Pražský groš byl velmi oblíbený a pronikl i za hranice českých zemí.
V době husitských válek přechodně skončila ražba pražského groše, zůstal ale početní jednotkou. Po měnové reformě Jiřího z Poděbrad byl stanoven pevný poměr dva míšenské groše se rovnají jednomu pražskému. Ražbu groše ukončil roku 1547 Ferdinand I., který zavedl stříbrný tolar.
Jako díl tolaru se od roku 1573 razil bílý groš a od roku 1576 pak ještě poloviční malý groš – první mince s českým popisem znějícím MALEY GROSS. Pražský groš platil dál a teprve patent Ferdinanda III. Roku 1644 definitivně ukončil jeho oběh.
Pražský groš byl na svoji dobu poměrně těžká a velká stříbrná mince. Mince měla hmotnost 3,5 až 3,7 gramu a velkou ryzost 933/1000 stříbra. Pražský groš se dělil na 12 menších peněz, takzvaných parvů. Po celou dobu své ražby měla mince v podstatě stále stejný obraz líce i rubu. Lícní strana nesla obraz české královské koruny a ve dvojitém opisu jméno panovníka a text DEI GRATIA REX BOEMIE, to znamená Z Boží milosti král český. Rub mince nesl obraz českého heraldického lva a opis GROSSI PRAGENSES, Groše pražské.
Podle reformy Václava II. se 64 pražských grošů razilo z pražské hřivny, která vážila asi 253,17 gramu.
Původně se počítalo s jedním druhem drobné mince, s parvem, kterých bylo dvanáct za groše. V roce 1384 se zavádějí další dva druhy drobných peněz. Nominální hodnota jednoho groše odpovídala sedmi penízům nebo 14 haléřům nebo 28 obolům. Za husitství se groše nerazily a prosadily se drobné mince s malým podílem stříbra, kalíšky a flútky.Po prosazení tolaru jako výchozí mince měnové soustavy se jeden tolar rovnal 30 grošům.