Oběžné mince se razily za stavovského povstání v letech 1618 až 1620 v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku. Výjimečně pak vznikaly také ve 30. letech 17. století ve Slezsku.
Dočasnou vládu zastávalo třicetičlenné stavovské direktorium, které 28. června 1619 vydalo mincovní řád českých stavů. Ten zrušil bílé a malé groše a nahradil je krejcarovou měnou. Tím se měnový systém přihlásil k měnám ostatních německých států. Kromě tolarů a jejich dílů se měly razit dukáty, 24krejcary, 12krejcary, tříkrejcary, bílé a malé peníze. Tolary, zlaté mince a malé peníze se ale nerazily vůbec.
České stavovské mince nesou českého lva s opisem MONETA REGNI BOHEMIAE (mince království českého) a korunu s opisem IN DEO FORTITUDO (V Bohu je síla)
Moravské stavy razily stejně jako ty české 24krejcary a 12krejcary, navíc také tolar a 48krejcar. Ze zlatých mincí potom 25dukát, desetidukát a pětidukát.
Na ražbách je trojhran obepnutý vinnou révou a moravská orlice s opisem UNIO TE STANTE VIREBO (Stojíš-li se mnou, budeš silný)
Slezští stavové měli vlastní měnový systém: šestidukát, třídukát, dukát, šestitolar, třítolar, tolar, třičtvrtětolar, půltolar, 30krejcar, 24krejcar a tříkrejcar.
Po bělohorské porážce nařídil Ferdinand II. stáhnout všechny stavovské mince z oběhu.
Několik velmi vzácných ražeb daly razit slezské evangelické stavy na začátku třicátých let 17. století. Vpád švédských, saských a braniborských vojsk do Slezska v letech 1633 až 1635 totiž umožnil slezským stavům, aby se opět ujaly vlády v zemi. Svoji minci stavové razili ve vratislavské mincovně za mincmistra Jana Riegera, a to třídukáty, dukáty, dvoutolary, tolary a tříkrejcary. Tato krátká epizoda skončila v roce 1635, kdy se vratislavská mincovna na základě výsledků pražského míru mezi Ferdinandem II. a Saskem stává opět mincovnou císařskou a Slezsko připadlo Habsburkům.
